Periferní exsudatívní chorioretinopatie (PEHCR) je poměrně vzácné a hlavně málo známé a proto i málo diagnostikované onemocnění periferie sítnice u pacientů převážně vyššího věku. Zasažena bývá hlavně temporální periferie. Zhruba ve 30 % bývá nález oboustranný. Klinicky se projevuje multilobulárními prominencemi v periferii, které někdy mohou připomínat melanom chorioidei. Jde o exsudace a hemoragie pod sítnici nebo pod retinálním pigmentovým epitelem (RPE). V průběhu týdnů a měsíců dochází k resorbci a oploštění a v postižených oblastech zůstává chorioretinální atrofie různého stupně, kombinovaná někdy s retinální fibrózou a hyperplasií RPE. Pokud afekce zůstane ohraničena na periferii, nemusí být ovlivněna centrální zraková ostrost. Afekce se považuje za periferní obdobu vlhké formy věkem podmíněné makulární degenerace nebo periferní formu idiopatické polypoidální choroidální vaskulopatie. Diferenciálně diagnosticky nutno vyloučit především maligní melanom choroidei a ciliochoroidální ablaci.
Kazuistika: Popsán a fotodokumentován vlastní případ 83 leté pacientky s oboustranným PEHCR. Během sledovacího období jsme zachytili vznik nové prominence čerstvého krvácení pod sítnicí a pod RPE v horní periferii. Fotodokumentace ložiska brzy po vzniku a dále pak ve stadiu resorbce za několik týdnů. Afekce zůstaly ohraničené na periferii a neměly vliv na centrální vidění. To bylo ovlivněno drúzovou degenerací makuly a vitreomakulárním trakčním syndromem s výraznou epiretinální membránou.
Závěr: PEHCR je málo časté nebo málo diagnostikované onemocnění periferie sítnice u starých pacientů. Dochází k exsudaci a krvácení pod sítnicí a/nebo RPE. Během týdnů až měsíců se vyhojí chorioretinálními jizvami a subretinální fibrózou. Centrální vidění nemusí být porušeno, pokud se ložiska nerozšíří do makuly.