Pacienti se syndromem suchého oka tvoří významnou část každodenní oftalmologické péče. Mezi rizikové faktory rozvoje syndromu suchého oka patří i diabetes mellitus. Významnou roli zde hrají změny homeostázy slzného filmu, chronický zánět povrchu oka a doprovázející patologie povrchových nervových vláken rohovky.
Cílem této práce bylo popsat stav moderních biomarkerů poškození povrchu oka u pacientů s diabetem 1. typu a posoudit jejich využitelnost pro časný záchyt rozvoje syndromu suchého oka.
Materiál a metodika: Do studie bylo zahrnuto celkem 19 pacientů s diabetem 1. typu a 15 pacientů v kontrolní skupině. Pacienti podstoupili detailní vyšetření povrchu oka, odběr biomateriálu k laboratorní analýze hladin matrixové metaloproteinázy 9 (MMP-9), exprese HLA-DR epiteliemi a snímání rohovky pomocí rohovkového konfokálního mikroskopu.
Výsledky: Ve skupině pacientů s diabetem 1. typu byla statisticky významně nižší celková délka nervových vláken (p = 0,0482). Osmolarita, citlivost rohovky, vitální barvení povrchu oka, tear break-up time (TBUT) ani MMP-9 v slzném filmu se mezi skupinami statisticky významně nelišily (p = 0,8272, p = 0,6029, p = 0,3507, p = 0,7561 a p = 0,0826 respektive). HLA-DR exprese byla testována na skupině 10 pacientů s diabetem 1. typu a 8 pacientech kontrolní skupiny a u obou skupin byla mírná nebo žádná (p > 0,9999).
Závěr: V souladu s dříve publikovanou literaturou jsme v naší studii potvrdili snížení celkové délky nervových vláken subbazálního plexu rohovky u pacientů s diabetem 1. typu oproti subjektům v kontrolní skupině. Neprokázali jsme však změny povrchu oka pomocí standardních ani nových markerů (hladina MMP-9, exprese HLA-DR antigenu na povrchu oka) u pacientů s DM1 oproti kontrolní skupině.