Cíl: Retrospektivně zhodnotit anatomickou a funkční úspěšnost chirurgického řešení rhegmatogenního odchlípení sítnice (ROS) na jediném, posledním vidoucím oku.
Materiál a metody: Soubor tvoří 28 očí 28 pacientů, z toho 19 (68 %) mužů, průměrného věku 46 let operovaných jedním chirurgem pro ROS na Oční klinice FN a LF MU Brno od 1. 7. 2019 do 30. 4. 2023 kryochirurgickou technikou anebo 25G+ PPV. U 11 pacientů byla provedena 25G+ PPV s našitím preekvatoriální cerkláže. V anamnéze pacientů bylo přípustné tupé poranění oka a nekomplikovaná operace šedého zákalu s implantací zadněkomorové nitrooční čočky. Příčinou ROS byla/y retinální trhlina/y bez ohledu na jejich počet a lokalizaci. Transparentnost předního segmentu oka umožňovala spolehlivou vizualizaci zadního segmentu. Přípustná byla předoperační proliferativní vitreoretinopatie (PVR) stupně A-D2. Vyloučeni byli pacienti, s pronikajícím očním poraněním v anamnéze. Pacienti byli hodnoceni 1–3 měsíce po PPV. Operace byla anatomicky úspěšná, pokud byla sítnice přiložená v plném rozsahu. U každého pacienta byla hodnocena výsledná zraková ostrost (ZO) na Snellenově optotypu. Pro číselné vyjádření výsledků byl použit aritmetický průměr a numerické hodnoty byly rovněž vyjádřeny v procentech. Poněvadž nebyly vzájemně porovnávány různé skupiny, nebylo potřeba použít žádný statistický test.
Výsledky: U 27 pacientů (97 %) jsme dosáhli přiložení sítnice v celém rozsahu, u 1 (3 %) pacienta zůstala sítnice odchlípená a konstatovali jsme anatomický neúspěch léčby. 9 (32%) pacientů dosáhlo ZO ≥ 4/8.
Závěr: Kryochirurgickou techniku s využitím episklerálně fixovaných cerklážních pásků a plomb, 25G+ PPV a případně i jejich vzájemnou kombinaci považujeme za vhodné způsoby řešení ROS na jediném, posledním vidoucím oku.